Tina Wallman se koupe v benzínu

Až totiž dojde ropa, budeme jezdit na vodík

Auta na vodík. Budou?

Ačkoli ropa pomalu dochází, zásoby vodíku jsou prakticky nevyčerpatelné - dá se vyrábět rozkladem vody. Auto na vodík pak může být poháněno dvěma způsoby. Stačí například upravit běžný spalovací motor – taková auta úspěšně testují BMW, Toyota a Honda.

Mnohem elegantnějším řešením je palivový článek – nic v něm nehoří a je energeticky až dvakrát účinnější. Chemická reakce vodíku s kyslíkem v něm vyrábí elektřinu, která pohání elektromotor. Není to žádná utopie – už v 70. letech palivové články zajišťovaly energii při amerických letech na Měsíc. K pohonu aut je dnes testuje například Opel či Mercedes.

Komerční nástup automobilů na vodík je očekáván už kolem let 2010–2012. První zcela vodíkovou ekonomikou se stane Island. Jeho vláda chce do roku 2025 nahradit palivovými články všechny benzinové motory na ostrově včetně lodních. Následovat asi bude Kalifornie, jejíž guvernér Arnold Schwarzenegger plánuje postavit stovky vodíkových čerpacích stanic.

Palivové články do notebooků?

Nejde ale jen o auta. Už příští rok by se měly na trhu objevit miniaturní palivové články, které nahradí dnešní baterie mobilů, notebooků, kamer, hudebních přehrávačů… Výhoda? Zatímco baterie vydrží jen pár hodin, palivový článek umí dodávat energii až několik dnů.

Ropa, zemní plyn, uhlí a další fosilní paliva se tak postupně přestanou používat úplně. Skvělá zpráva to bude i pro přírodu, protože při spalování vodíku nevznikají žádné jedovaté látky ani skleníkové plyny. Jediným odpadním produktem je čistá voda.

Americký analytik Jeremy Rifkin vysvětluje: „Vodík změní revolučním způsobem nejen náš dnešní přístup k energii, ale také organizaci obchodu a strukturu politických a sociálních vztahů. Bude to stejně velká změna, jaká přišla v 19. století po vynálezu parního stroje a ve 20. století po objevu benzinového motoru.”

Je to reálné?

Že to nejsou žádné sny šílených vizionářů, dokazuje postoj největšího globálního hráče – USA. V lednu 2003, těsně před americkým úderem na Irák, uvolnil George Bush 1,7 miliardy dolarů na zlepšení účinnosti palivových článků. „První auto, které si koupí dnešní děti, bude poháněno vodíkem,” řekl. Mluvil přitom o tzv. freedom fuel – ,palivu svobody’. Ukazuje se totiž, že problémem není ani tak nedostatek ropy jako spíš závislost vyspělého Západu na vyděračských rozmarech ropných šejků. Američané už s nimi nechtějí válčit o hnědou mazlavou tekutinu. Po přechodu na vodíkovou ekonomiku už žádná další válka v Iráku nebude.

Kromě odporu naftařské lobby zbývá dořešit už jen pár technických detailů. Benzinové čerpací stanice bude třeba nahradit vodíkovými, což je vzhledem k jejich množství dost drahá záležitost. Také se musí vymyslet, jak vodík bezpečně skladovat. Chtěli byste snad v autě vozit bombu s extrémně těkavým a výbušným plynem, která musí být stále chlazena? Velké množství vodíku jsou naštěstí schopny absorbovat třeba slitiny palladia. U pumpy proto možná jen vyměníte jeden kovový válec za jiný.

Vodík můžeme snadno vyrábět elektrolýzou vody, ale je k tomu třeba energie. Kde ji vzít? Pálit uhlí a ropu, abychom měli čím pohánět auta, je jistě nesmysl. Vodíková ekonomika tak nejspíš vyvolá masivní rozvoj jaderné energetiky. Kousek uranu velký jako nehet na vašem malíčku v sobě podle výpočtů obsahuje energii schopnou zajistit dostatek vodíku na celodenní jízdu 25 000 aut.