Zaručeně nejhezčí holka v Evropě

Denni Wells

Nenávidí kávu, e-maily píše zásadně fontem Times New Roman, a kdyby to šlo, jedla by jenom majonézu smíchanou s kečupem.

Ano! Danni Wells z Coventry je nejvíc sexy holka ze zadní strany bulvárních novin nejen v Británii, ale i v celé Evropě, včetně českého Blesku. Její nádherné tělo se objevilo snad ve všech pánských časopisech starého kontinentu… Ale abychom se zas moc nerozkecávali – tohle je prostě Danni Wells a exkluzivní rozhovor pro Maxim.

Uvědomuješ si, kolik je na celém světě mužů, kteří by se kvůli tobě nejradši přestěhovali do Coventry?

Nevím, kolik jich je, ale ten pocit je skvělý. I když taky trochu divný. Pořád si říkám, proč zrovna já?

A poznávají tě lidé i mimo Británii?

No jasně. Naposledy se mi to teď stalo, když jsem byla ve Španělsku. Na pláži ke mně přišel nějakej místní chlápek a lámanou angličtinou mi povídá: „Tebe znám, ty jsi ta holka z Coventry.”

To by ti měla radnice v Coventry něco platit, že takhle úspěšně propaguješ své rodné město.

To ne. Já mám sice tohle město moc ráda, ale zase moc netoužím po tom, aby si mě lidi spojovali jenom s ním.

Kolik máš doma podprsenek?

Takhle z hlavy přesně nevím… deset, jedenáct? Jsem celkem nenáročná, ale často je měním.

Co ráda děláš? Myslíme něco, na co se tě ještě nikdo nezeptal?

Právě jsem začala chodit na jógu a strašně se mi to zalíbilo. Chodím každé pondělí a dělá mi radost, jak jsem čím dál pružnější. Kromě toho se taky ráda chodím bavit, nakupovat, na večírky s kamarádkami a tak…

Jdeš radši do hospody, nebo do baru?

Určitě do hospody. Pořádně zapařit. I když teď má většina kamarádek své partnery, takže už to není taková zábava jako dřív. Já jsem totiž v hospodě přes deset let žila – táta do loňska jednu vlastnil.

Takže jsi nejenom neskutečně sexy, ale navíc měl tvůj táta hospodu?! Tos musela být mezi kamarády vždycky hrozně oblíbená, ne?

Táta je chlap jako hora, takže všichni v jeho hospodě moc dobře věděli, jak se ke mně mají chovat. Docela se mi po těch časech stýská – měli jsme na dvorku za zahrádkou vietnamské prasátko.

Fakt? Kanečka, nebo sviňku?

Kance. Říkali jsme mu Tyson. Byl přítulnej a nechal se od hostů hladit. Akorát jednou kousnul nějakou paní – krmila ho chipsy a jemu tak chutnaly, až ji prostě nechtěně rafnul. Taky jsme měli shetlandského poníka a kozu…

Takže ta vaše hospoda byla zároveň i malá zoo?

(smích) Jo, tak nějak. Koza se jmenovala Chanel a byla dost divoká… Nejvíc spadeno měla na pošťáka. Já ji moc ráda neměla, a vlastně ani toho poníka. Jezdit se na něm nedalo. To jsem vyzkoušela jednou a pokousal mě. Ale po Tysonovi se mi stýská, to bylo zlatíčko.

A kde je Tyson teď? V klobásách?

Ale no tak, tohle neříkejte!

Promiň. Je nám jasné, že se má dobře a skotačí teď někde po poli.

Ne, normálně umřel, odvezli jsme ho k veterináři a ten ho nechal někde pohřbít. Ale vzpomínám si, jak ho brácha krmil vepřovýma škvarkama – myslím Tysona. Tyson je úplně zbožňoval, mohl by je hltat po kilech. To je dost hrozný, ne?

To jo, vepřový škvarky jsou pěkně hnusný. A máš teď nějaké zvíře?

Mívali jsme stafordšírského teriéra, ale toho nám přejeli. Pak jsme si pořídili druhého, jenže toho nám zase ukradli. Teď máme kocoura Michaela, ale je to hajzl. Nemá mě rád, kouše mě a drápe. Jo – a taky máme papouška Corkyho.

Umí mluvit?

Ne, je línej a hloupej.